Červené jsou maliny,
beruška a muchomůrka.
Šípky, taky jahody!
Červená je i Karkulka!
Pohádka o Červené karkulce je skoro celá červená! Podívej! Než si ji poslechneš, prohlédni si obrázky z ní a říkej, co všechno je v pohádce červené. Poznáš i další barvy?
V jedné chaloupce na konci vsi u lesa bydlela malá holčička. Byla moc milá a všichni ji měli rádi. Podle červeného čepečku, který nosila na hlavě, jí říkali Červená karkulka. Tento čepeček Karkulce ušila její babička, proto ho nosila moc ráda. A téměř nikdy ho z hlavy nesundala.
Babička bydlela na druhém konci lesa v hájovně.
Dědeček totiž kdysi býval v tomto lese hajným. Teď je hajným Karkulčin strýc Ferdinand.
Babička často chodívala Karkulku navštívit. Při procházkách lesem sbíraly lesní plody a houby. Učila ji poznávat byliny, které zde rostly.
Se strýcem zase Karkulka chodívala do lesa pozorovat zvířátka.
Dnes má babička svátek. Karkulka s maminkou pro ni připravily dort. Srnka jim přinesla z paseky zralé lesní jahody. Nebylo vůbec snadné je najít. Rostla zde i spousta nezralých jahod.
Veverky darovaly ze svých zásob lískové oříšky. A už, nezbedy, nakukovaly do otevřeného košíku, co dalšího maminka s Karkulkou pro babičku k svátku připravily. Upekly i koláče! Vedle dortu uložila maminka opatrně i láhev rybízového vína. To babičce moc chutnalo!
Zavřený košík převázala šátkem, aby z něj Karkulce cestou k babičce nic nevypadlo.
„Až přijdeš k hájovně, slušně zaklepej na dveře, Karkulko. A jakmile tě babička pozve dál, nezapomeň ji pozdravit. A že jí přeju k svátku všechno nejlepší,“ řekla maminka.
„A jdi co nejkratší cestou! Nikde se nezdržuj a s nikým cizím nemluv!“
Karkulka znala cestu k babičce dobře. Vždyť tudy chodívala odmalička s maminkou.
Maminka jí mávala z okna světnice až k lesu.
Cestou Karkulku napadlo, že na pasece natrhá babičce ještě kytičku. Není to daleko a do večera času dost! A tak sešla z cesty do lesa.
Na pasece Karkulka potkala vlka.
Ucítil dobroty z jejího košíku a dostal veliký hlad. A když uviděl malou holčičku, řekl si, proč by nesnědl i ji.
„Ty jsi tak roztomilý, pejsku. Co tu děláš tak sám? Pojď ke mně!“ přivolala Karkulka vlka.
„Že by měla babička nového pomocníka?“ říkala si Karkulka, když ho drbala za ušima.
„Jakpak se jmenuješ, holčičko?“ zeptal se vlk.
„Já jsem Karkulka! Toto je můj čepeček, říká se mu karkulka a podle toho čepečku se jmenuji,“ odpověděla Karkulka.
„A kampak ses vypravila s tím košíkem plných dobrot, co tak báječně voní po celém lese?“ vyzvídal vlk.
„No přece do hájovny! K babičce. Ona tam bydlí. Je to na druhém konci lesa. Tam, kde roste ten veliký staletý dub!“
V tu chvíli dostal vlk skvělý nápad!
„Sním babičku,
sním Karkulku
i dobrůtky z košíčku.
Jsem přece moc chytrý kluk!
Neprozraď mě, ani muk!“
„Já myslela, že víš, že babička má dnes svátek. Copak ty s ní v hájovně nebydlíš? A s babičkou bydlí v hájovně i strýc Ferdinand,“ pokračovala v povídání Karkulka, aniž by si všimla, že vlk už neposlouchá. Rozhlížela se totiž po pasece plné voňavých bylin a rozhodla se, že babičce natrhá tu nejkrásnější kytičku.
„On je myslivec! A kdo jsi ty? Myslela jsem, že jsi jeho nový pejsek!“ otočila se zpět k vlkovi.
Ale z vlka spatřila už jen jeho ocas, který se mihl mezi keři.
Kdyby si byl vlk vyslechl celé Karkulčino povídání, možná by si svůj plán na dnešní hostinu rozmyslel.
Karkulka neodolala vůni rozkvetlých bylin, položila košíček na zem a posadila se na paseku. To byla nádhera! Tolik barev! Už se těšila, až babičce nakreslí obrázek s kytičkou. S tou největší kytičkou na světě! Lehla si do trávy a zavřela oči.
Nedaleko už však na dveře hájovny bušil vlk. Předstíral, že je Karkulka.
„Babi, babi, to jsem já,
tvoje vnučka rozmilá.“
Nečekal na pozvání dál a vtrhnul dovnitř.
„Teď udělám hami, ham!
To si ale pochutnám!“
A babičku snědl.
Na hlavu si nasadil její čepec, na nos brýle a hup do peřin.
A v duchu si pochvaloval, jak mu ten jeho skvělý plán vychází.
„To jsem ale chytrý vlk,
neprozraď mě, ani muk!“
Stihl to tak tak, na poslední chvíli! Karkulka byla už, co by kamenem dohodil od hájovny.
Všimla si vyvrácených dveří a polekala se.
„Babičko, babi! Nestalo se ti nic?“ vběhla vyděšeně do světnice.
Když spatřila babičku v posteli, ulevilo se jí: „Uf!“
Vypadala však úplně jinak než obvykle.
„Babi? Ty máš ale veliké uši,“ prohlížela si pozorně babičku.
„To abych tě lépe slyšela, děvenko moje rozmilá,“ odpověděl vlk co nejtenčím hláskem, aby ho Karkulka nepoznala.
„Ale babi, ty máš strašně veliké oči,“ divila se Karkulka.
„To abych tě lépe viděla, děvenko moje rozmilá,“ odpověděl vlk a dál předstíral, že je babička.
„Babi, co se ti stalo s rukama? Jsou tak veliké!“ couvala Karkulka od postýlky.
„To abych tě mohla lépe chytit!“ vyskočil vlk z peřin a rovnou ke Karkulce.
„A veliká ústa!“ vykřikla Karkulka.
„To abych tě mohla sníst!“
A v bříšku vlka už sedí vedle babičky i Karkulka.
Naštěstí se právě vracel domů strýc Ferdinand. Dveře chaloupky dokořán a v posteli ten největší vlk, jakého kdy viděl! A chrápal na celý les!
Z jeho břicha se ozývalo volání o pomoc. Ferdinandovi hned došlo, co se stalo. Rozpáral vlkovi břicho a babičku s Karkulkou zachránil!
Potom babička vlkovi břicho zašila.
Když se vlk probral, cítil se tuze unavený a hladový. Měl tak velikánskou žízeň! Odplazil se k potoku, a jak byl slabý, proud vody ho strhnul a unášel bůh ví kam.
Babička dala na stůl sváteční ubrus, Karkulka vyložila z košíku všechny dobroty, které přinesla, a společně se strýcem Ferdinandem oslavili babiččin svátek.
„Dnes je k oslavě o důvod víc,“ prohlásila babička.
„Díky tobě, Ferdinande, jsem se dnes podruhé narodila!“ Karkulka se smála od ucha k uchu.
Na oslavu přišla i zvířátka z lesa. Spočítáš je?
Karkulka si slíbila, že už nikdy nesejde z cesty. A hlavně si nikdy nebude s nikým cizím povídat a už vůbec mu nebude sdělovat svoji nebo babiččinu adresu.
Co se naučí Vaše dítě v pohádce O Červené karkulce?
Při poslechu pohádky:
Vnímá průběh pohádky. Jak obvykle začíná a jak obvykle končí.
Obohatí si slovní zásobu o pojmy: paseka, hájovna, myslivec aj.
Při vyprávění pohádky:
Naučí se vyprávět pohádku s podporou obrázkové osnovy.
Tvoří věty a spojuje je do příběhu.
Používá přímou řeč.
Při dramatizaci pohádky:
Rozděluje role, plánuje, spolupracuje, pomáhá.
Rozvíjí komunikační dovednosti.
Hraje si na Karkulku a představuje se vlkovi. Při představování sebe, maminky, babičky a strýce Ferdinanda používá zájmena já, ty, on, ona.
Kreslí veliké kruhy v kytičce.
Zkouší nakreslit i velikánské vlčí oči.
Při povídání si o pohádce:
Naučí se tvořit slova opačného významu (zralá jahoda / nezralá jahoda aj.).
Bezpečně pozná červenou barvu a přirovná ji například k jahodám (Červené jsou jahody.)
Vybere vhodnou barvu pastelky k vybarvení sluníčka, stromů nebo borůvek.
Počítá zvířátka u myslivny a počítá i dobroty, které Karkulka přinesla babičce k svátku.