Škola je tu - pohádky

O budce

Bum! Prásk! Fííí!

Bojím se...

Taky se bojíš?

I myška se bojí. Honem pojďme najít ustrašené myšce přístřeší, než bude promočená na kost!

Podívej! Co tamhle ten pařez? To by mohl být ideální úkryt pro myšku.

Zavoláme na myšku spolu? Tak jdeme na to.

Tři, dva, jedna, ...

Myško, utíkej se schovat do pařezové chaloupky!

„Už běžím!“ zapískala myška tenkým hláskem.

Doběhla k pařezu, který připomínal boudu, a ostýchavě zaťukala na dvířka.

Dvířka jí byla povědomá, vypadala stejně jako dvířka jejího domečku na statku ve vsi.

Takový dlouhý obdélník s dírkou, kterou se zvládnou protáhnout jen myšky.

„Boudo, budko, bydlí v tobě někdo?“

Z budky se nikdo neozval.

Myška to tedy zkusila znovu. Teď už zněl její hlásek odvážněji.

Buch! Buch!

„Boudo, budko, bydlí v tobě někdo?“

Nikdo se neozval. Jen zrychlující se tlukot dešťových kapek začal vyťukávat na střechu domečku zprávu, že se blíží průtrž mračen.

Myška se tedy raději rychle schovala dovnitř.

Nebyl to sice její domeček v útulné chaloupce ve vsi, na který byla zvyklá, ani chata, ve které bydlela její teta u lesa, ale bylo tu moc příjemně.

Přitulila se ke stěně a usnula.

Probudilo jí úpěnlivé kvákání žabičky.

„Kvaky! Kvak! Boudo, budko, kdo v tobě přebývá? Kvak.“

„Já myška Hrabalka. A kdo jsi ty?“

„Jsem žabka Kuňkalka a ráda bych se ukryla před bouřkou uvnitř domečku.“

„Pojď dál,“ řekla myška a pustila žabku dovnitř.

Obě byly tak unavené, že se stulily do klubíčka a usnuly.

Probudilo je zajíčkovo naříkání.

„Boudo, budko, kdo v tobě bydlí?“

„Já myška Hrabalka.“

„Já žabka Kuňkalka.“

„A kdo jsi ty?" zeptaly se obě ustrašeným hláskem.

„Já jsem zajíček Ušáček a moc rád bych se ukryl před bouřkou uvnitř domečku.“

„Jen pojď dál,“ řekly obě a pustily zajíčka k sobě dovnitř.

Všichni spokojeně usnuli, než bys napočítal do pěti.

Lesem se začaly ozývat strašidelné zvuky.

Země se otřásala, větve padaly na budku a ta se málem vyvrátila z kořenů!

Nastalo hrozivé ticho. Zvířátka se strachy přitulila k sobě a objala se.

Po čichu poznala medvěda z nedalekého lesa.

Byl ze všech zvířátek z okolí největší a nejsilnější!

Medvěd je však také ucítil a začal kývat pařezem ze strany na stranu, aby se ke zvířátkům dostal svou neohrabanou tlapou.

Zvířátkům se podařilo uprchnout včas.

Rozběhla se do všech stran a utíkala, co jim nožky stačily.

Je správné, když někdo ubližuje slabším jen proto, že je silnější?

Co se naučí Vaše dítě v pohádce O budce?

Při poslechu pohádky:

Vnímá, jaký má pohádka průběh. Jak obvykle začíná a jak obvykle končí.

Chápe poučení, které z pohádky vyplyne.

Obohatí si slovní zásobu o pojmy: pařez, bouda, stavení aj.

Při vyprávění pohádky:

Naučí se vyprávět pohádku s podporou obrázkové osnovy.

Při dramatizaci pohádky:

Rozděluje role, plánuje, spolupracuje, pomáhá.

Rozvíjí komunikační dovednosti.

Předvádí, jak běží myška, skáče žabka a hopsá zajíček, a napodobuje i zvuky, kterými se zvířátka dorozumívají.

Předvádí spokojená zvířátka i zvířátka vyděšená a prchající co nejdál od medvěda.

Uvolněnou paží kreslí rovnou čáru zešikma od medvěda ke zvířátkům, která prchají z rozbité budky.

Při povídání si o pohádce:

Pojmenuje jednoslabičná, dvouslabičná, trojslabičná a čtyřslabičná slova, která obsahují m. Vnímá, ve kterých z nich je m na začátku.

Vytváří synonyma ke slovu budka (obydlí, stavení).

Naučí se poznávat čtverec a obdélník. Pomůže mu obrázek oken a dveří na budce zvířátek.

Vnímá, že medvěd je největším, nejvyšším i nejtěžším zvířátkem v této pohádce. Osvojí si pojmy největší/nejvyšší/nejtěžší.

 
0:00